Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Blahoslavení, vy chudí

21.12.2002, autor: Dagmar Kopecká, kategorie: Vánoce


Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? (Jk 2, 5)


Vánoce by většina z nás asi označila za svátky štědrosti. A jak by ne: Štědrý den, plné stoly a spíže, hojnost dárků, nevšední velkodušnost a pozornost vůči druhým... Jistě na tom není nic špatného, naopak, je velkým požehnáním, je-li toto vše prožíváno jako znamení té první, ryzí a bezmezné Štědrosti. Štědrosti Boha Otce, který nám ve svém Synu daroval odpuštění a život věčný.


Bůh si vyvolil chudobu a chudé


První vánoční noc má však jinou náladu. Podíváme-li se na samu událost Ježíšova narození, sotva nám přijde na mysl právě štědrost. Aniž by ubíraly na slavnostnosti a radostnosti té chvíle, dýchnou na nás pokora, skromnost a chudoba: Maria s Josefem putovali do Betléma. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zá jezdním útulku nebylo pro ně místa. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: ťNebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všeche
n lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.Ř (Lk 2, 6-12) Bůh si pro své narození jistě mohl vybrat důstojnější místo. Ale nevybral. Dal přednost obyčejnému chlévu. Stejně tak mohl své narození zvěstovat váženějším a urozenějším. Ani to však neudělal. Svědky Spasitelova příchodu na svět se z jeho vůle hned po Marii a Josefovi stali chudí pastýři. Právě oni zde zastupují celé lidstvo, lidstvo stižené strašlivou chudobou, lidstvo, které potřebuje spásu. Především však, společně s Marií, symbolizují chudobu Božích služebníků, která se projevuje jako pokora, důvěřivá odevzdanost a schopnost být obdarován. To je důležité poselství betlémské noci: Bůh si vyvolil chudobu a vyvolil si chudé.


Vánoce - svátky chudoby


Chudoba tedy patří do Vánoc stejně oprávněně jako štědrost. Chudoba Boha, který ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby (2 Kor 8, 9). A stejně tak chudoba Božího lidu, Mariina a Josefova, pastýřů, ... a naše. Spása se nabízí všem; avšak ne všichni po ní zatouží, ne všichni přijmou tak neobvyklé znamení a nečekaný způsob spásy, ne všichni se nechají obdarovat. Stát se chudým, to je první krok na cestě spásy.


Chudoba pojící se s Vánocemi se tedy netýká jen těch druhých - chudých, vůči kterým se může (a měla by) projevit naše vánoční štředrost. Není to jen chudoba Boha, který se pro nás ponížil a my jej za to o Vánocích oslavujeme a velebíme. Především by to měla být chudoba naše, pokora, duchovní dětství, otevřenost pro obdarování.


Tento rozměr Vánoc jako svátku chudoby a chudých dobře vystihoval předvánoční půst zakončený přísným postem na Štědrý den. Zkusme si jej uložit, i když již dne
s není povinný. Pomůže nám uvědomit si a prožít vlastní chudobu, vzbudí v nás vděčnost za Boží dary a vědomí, že bez něho nic nejsme a nic nemáme. Není lepší přípravy na oslavu Narození našeho Pána, kdy se budeme sklánět nad dítětem v jesličkách a učit se vidět v něm Spasitele.


Druhy chudoby


Chudoba je poměrně složitý pojem. Nedá se dost dobře vymezit, aniž bychom nejprve rozlišili její jednotlivé druhy. Nejčastěji je rozdělována na chudobu hmotnou a duchovní; tyto dva druhy pak dále mohou být buď pozitivní (chtěné, dobrovolně zvolené) a nebo negativní (nežádoucí, nedobrovolné).


Negativní hmotná chudoba je nedostatkem nutných prostředků na zajištění důstojného živobytí. Je nedobrovolným společenským postavením, odlidšťuje a je nutné proti ní bojovat. Pozitivní hmotnou chudobu lze charakterizovat jako dobrovolné zřeknutí se hmotných dober ve prospěch něčeho lepšího: pro nebeské království (chudoba prorocká, eschatologická), ve prospěch hlásání evangelia (chudoba misionářská, apoštolská). To je chudoba evangelií. Následování chudého Boha cestou skromnosti a odříkání. Být jako on: chudý a pro chudé.


Negativní duchovní chudoba znamená nedostatek duchovních dober. Je nebezpečím pro syté a bohaté, kteří si myslí, že jim nic nechybí, kteří slouží mamonu a proto nemohou sloužit Bohu (srv. Mt 6, 24), a o nichž Pán Ježíš říká: Běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení. (Lk 6, 24) Konečně pozitivní duchovní chudoba, chudoba blahoslavenství, ta je totéž co naprostá svoboda a nezávislost. Pokora a důvěra v Boha. To je chudoba Mariina, chudoba pastýřů, chudoba, bez níž se neobejdou opravdové Vánoce, bez níž není možný skutečný křesťanský život.


Blahoslavení chudí v duchu ONT>


Pozitivní duchovní chudoba je nezbytným předpokladem našeho obrácení a naší cesty k Bohu. Umožňuje, aby se Bůh zrodil v nás, dává nám prožít Vánoce v duši. Jejím ovocem je pokora a důvěra v Boha. Zbavuje nás pýchy a přivádí nás až k vědomí naprosté závislosti tvora na Stvořiteli. Vede nás také k bezpodmínečné důvěře v Boha, k naprosté odevzdanosti do jeho vůle.


Neodstraňuje pouze nezdravou závislost na majetku, ale také lpě- ní na slávě a poctách tohoto světa. Na vlastních přáních a představách, kterými děláme z Boha svého služebníka. Učí nás zříkat se světa, sebe a vždy volit Boží království. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. (Mt 5, 3)


Dává nám svobodu, schopnost přijmout každé své omezení a učinit z něj nástroj slávy Boží. Upevňuje v nás postoj neužitečných služebníků, kteří nehledají sebe, ale Boha.


To, co zde bylo řečeno o duchovní chudobě jednotlivce, platí podobně i pro celou církev. Také ona je povolána k chudobě, má být společenstvím chudých. Chudá a pro chudé, služebnice Pána. Obrazem takové církve je Panna Maria.


Maria - vzor chudoby


Maria je vzor dokonalé pokory a chudoby. S důvěrou očekává spásu. Je nepatrnou služebnicí, která může od Boha přijmout veliké věci, aniž by je pošpinila, znehodnotila. Ví, že jí nic nepatří, nic si nepřivlastňuje, je průzračnou nádobou, skrze niž jasně září Boží moc a sláva. Je opravdu zcela chudá podle ducha, naplněná pokojem a radostí. Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu mém Spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici... (Lk 1, 46-55)


O Vá
nocích, těch liturgických i těch duchovních - Vánocích v naší duši, k nám přichází štědrý Bůh. Přináší nám spásu, veliký, všechna naše očekávání převyšující dar. Nezastihne-li nás však chudé, vědomé si vlastní ubohosti a potřeby vykoupení, toužící po onom daru a schopné jej přijmout, naše cesty se rozejdou. Jednoho dne možná navždy. Staňme se maličkými a uvidíme veliké věci, které pro nás Bůh připravil. Zvolme chudobu a získejme nepomíjející bohatství v nebi.



Literatura:
R. Cantalamessa: Chudoba, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1995
H. Buob: Povoláni k vydanosti, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1995
M. Marsch: Blahoslavenství Ježíšova, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1996


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump