Dar umění
Boží přikázání - jak píše apoštol Jan (srv. 1J 5,3) - nejsou těžká. Každý z nás je může s pomocí Boží milosti zachovávat. Bůh poskytuje veškerou pomoc, abychom mu dokázali být věrni. Dar umění nám umožňuje využívat náležitých prostředků, jimiž můžeme dosáhnout spásy. První pomocí, kterou Bůh poskytuje, je společenství církve. Vedle nás jsou bratři a sestry, kteří jsou spolu s námi. Když je nám nelehko, vždycky se najde někdo, kdo podá ruku. Život ve společenství (manželském, řeholním, farním nebo jakémkoli jiném) není snadný. Vyžaduje vzájemné uznání, trpělivost, schopnost odpouštět. Přes veškeré nesnáze je společenství vždy na prvním místě darem. Ve společenství se můžeme rozvíjet a růst.
Dalším prostředkem s jehož pomocí se můžeme duchovně rozvíjet, je osobní modlitba. Duchovní život bez modlitby umírá. Jako potřebují rostliny ke svému růstu slunce a déš, stejně potřebuje křesťan setkání s Pánem. Každý den by si měl nalézt pro Boha čas. Kromě prosebných a děkovných modliteb je nesmírně důležitá modlitba chvály. Žijeme proto, abychom chválili Boha. Náš celý život by skutečně měl být neustálou chválou Stvořitele. Ale aby se tak stalo, měli bychom každý den věnovat chviličku času klanění a chvále. Je užitečné také často sahat po Božím slově, které naši osobní modlitbu oživuje.
Dalšími prostředky, jichž bychom měli na cestě ke spáse užívat, jsou svátosti, především pak eucharistie a svátost smíření. To jsou svátosti každodenního života. Každý den saháme po chlebu. Podobně bychom se měli sytit co nejčastěji i Chlebem z nebe. A tak často, jak je třeba, využívat svátosti smíření. Tradičním prvkem křesťanského života je též askeze a půst. V dnešním světě hedonismu a konzumu je těžké postihnout smysl jakéhokoli zřeknutí se a oběti. Práce nad sebou samým, askeze, je však pro duchovní rozvoj neodmyslitelná. postíme-li se nebo si odřekneme nějaké potěšení, nemá to být jen tak ze sportu, ani kvůli uspokojení vlastních duchovních ambicí, ale jedině z lásky k Bohu.
Dar umění nám díky Boží pomoci umožňuje život podle evangelia. Evangelium není zápisem ideálního, leč nerealizovatelného životního modelu. Je to zápis reálného života lidí, kteří uvěřili z celého srdce Ježíši a kteří zakusili moc Ducha Svatého, jenž jim neustále pomáhal překračovat vlastní lidská omezení a slabosti. Duch touží pomáhat i nám, abychom naši víru nejen vyznávali, ale abychom ji každodenně žili. Současný svět potřebuje nejen slova poučení, ale potřebuje především svědectví. Aby se náš život mohl stát tímto svědectvím, musí víra, kterou nosíme v srdci, přinést plody - ve slovech a skutcích naplněných láskou.
-----
Z měsíčníku List 11/98, překlad z polštiny Jindra Hubková.