Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Dar zbožnosti

15.04.2002, autor: Jakub Kruczek, kategorie: Dary Ducha svatého
Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili (J 4,23).

Dar zbožnosti utváří praxi naší modlitby, života z Božího slova a ze svátostí. Zbožnost se někdy spojuje s povrchní a ostentativní manifestací víry. Skutečně se stává, že náš náboženský život je plný postojů a gest, kterým chybí vnitřní přesvědčení. Přicházíme na nedělní mši svatou ze zvyku, nikoli proto, že se toužíme setkat s Pánem Ježíšem. Více nám záleží na tom, abychom se ukázali, setkali se známými. Častokrát děláme znamení kříže návykově, bezmyšlenkovitě. Často vstupujeme do zpovědnice bez přípravy. Dar zbožnosti nám není dán proto, abychom zbigotněli, nýbrž - abychom se stali pravdivými ctiteli Boha, kteří ho uctívají v Duchu a v pravdě. Bez pomoci Ducha Svatého může být jakákoli modlitba prázdná. Rutina a bezmyšlenkovitost dokáže zabít poslední zbytky duchovního života. Díky daru zbožnosti získává každá modlitba, každý povzdech, žalm, "zdrávásek" svůj život. Nejsou to již pouze myšlenky nebo slova. Uchvacují naše srdce směrem k Bohu. A to navzdory únavě, pochybnostem, neútěše či bolesti. Dar zbožnosti oživuje naše srdce. Oživuje víru. Díky němu se stává každá eucharistie jedinečnou.

Jeden z mých známých kněží s bohatou kněžskou zkušeností mi kdysi vyprávěl, že každou mši svatou, kterou slaví, prožívá jako svou primici. Dar zbožnosti nám umožňuje přistupovat tímto způsobem ke svatému přijímání, které se pak stává nezapomenutelnou hostinou. Krmí naši duši, oživuje, proměňuje a udílí moc žít pro Boha a pro druhé lidi. První myšlenky a slova, která zahajují naši modlitbu, naši účast na eucharistii, bychom měli směřovat k Duchu Svatému a prosit ho o to, aby v nás oživil dar zbožnosti. Modlitba není sama o sobě cílem ale vede nás ke sjednocení s Bohem. Skutečnost svátostí, skutečnost znamení nás též nemůže soustředit na sobě. Vede nás však k tomu, koho představuje. Někdy jsme nadšeni krásou liturgie, krásou liturgického zpěvu. Může však jít o pouhé nadšení estetickými hodnotami. Ale to vše je stále ještě málo. Krása by se neměla točit sama kolem sebe, musí směřovat naše srdce k Bohu. Jistě lze zazpívat dokonale, precizně Missu de angelis (gregoriánský chorální mešní zpěv, pozn. red.). Budeme obdivovat autory a hudebníky. Ale jestliže naše srdce nebude naplněno Boží chválou, zůstane pro nás tento dokonalý zpěv bez užitku. Dar zbožnosti způsobuje, že je naše srdce naplněno touhou chválit Boha. Tento dar nás i moslitbou, Božím slovem, svátostmi vede ke sjednocení s Otcem.

-----

převzato z magazínu List 5/98, překlad z polštiny JINDRA HUBKOVÁ


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump