Maria jako charisma II

Jak už jsme si řekli v jednom vyučování, my potřebujeme Pannu Marii právě proto, že je ženou. Při našem putování potřebujeme také ženskou dimenzi, protože naše putování je putováním ve vztahu. Už jsem vám řekl, že podle tvrzení psychologů závisí celistvost člověka, jeho zdraví na tom, jsou-li jeho ženská a mužská dimenze ve správné proporci. Každý z nás má v sobě složku mužskou i ženskou, i když v jiném poměru muž, v jiném žena. Skrze mužskou dimenzi máme třeba schopnost kritického úsudku, vedení, sebeovládání, rozhodování, analytického uvažování. Rozhoduje-li se žena, využívá tedy mužskou dimenzi, která je v ní. Ale skrze ženskou složku v nás jsme schopni navazovat vztahy. Žijeme ve vztazích. Veškerý život ve společenství, v komunitě, vychází ze ženského prvku v nás.

Veškerá podpora, opora, kterou dáváme jedni druhým, vychází z tohoto ženského prvku stejně jako jednota mezi námi, veškerá láska. Proto snad dokážete pochopit, jak důležitá je tato ženská složka v nás - zvláště proto, že každá spiritualita a každý proces uzdravování je založen na jednom slově: ODEVZDÁNÍ SE, PODŘÍZENÍ SE BOHU A NAVÁZÁNÍ VZTAHU S BOHEM.

Kde tedy získáme moc k odevzdání se? Zde musíme volat Marii: Maria, já tě potřebuji, potřebuji tvou pomoc, abych dokázal říci ANO Bohu.

Když lidé upouštějí od osobního vztahu k Panně Marii, ztrácejítaké vztah k vnitřnímu životu, ztrácejí dimenzi kontemplace, spočinutí v Bohu. Potřebujeme Pannu Marii, protože potřebujeme jako ona zůstávat neustále v kontemplaci, zůstávat v Bohu. Kontemplace není rozvažování nebo výměna argumentů, ale ODEVZDÁNÍ SE PÁNU. Odevzdání své mysli a svého srdce Pánu. Často jsme v situaci, že nechápeme nic z Božích plánů pro nás, jenom setrváváme v patření na Pána a dovolujeme mu, aby On v nás konal svou vůli, jak sám chce. A máme-li vstoupit do kontemplace, pak potřebujeme tuto ženskou dimenzi. Postavím-li se před Pána Ježíše a začnu s ním diskutovat, začnu si s ním vyměňovat názory, hlásí se ke slovu mužská dimenze ve mně. Ženská dimenze modlitby bude spočívat v tom, že prostě zavřu ústa a jenom na něho hledím, ztiším se před ním, kdy prostě zůstanu před ním, abych ho miloval a abych přijímal jeho lásku.

To je velmi důležitá dimenze modlitby. Často si myslíme, pokud jsme se modlili tak, že jsme jenom na něho hleděli a on nám nic ne-řekl, že jsme se vlastně nemodlili místo toho, abychom skutečně prožívali vnitřní ticho, představující kontemplaci, to znamená, abychom žili před Bohem z ženské dimenze našeho bytí. Ale víte, že toho často nejsme schopni. A to je další moment, kdy potřebujeme pomoc Panny Marie.

Já radši říkám Panně Marii služebnice než královna, radši ji oslovuji má služebnice než má královno. (Mimochodem, to byl další bod, který pohoršil sestřičku, která se za mně modlila vytrvale růženec.)

Ostatně samotný Ježíš své současníky vyzýval, aby se při pozorováni Matky nenechali strhnout entu-ziazmem, neboť v Marii oceňoval především bia-neslavenou, která slyší Boží slovo a zachovává je (srovnej Lk 11,28). Jan Pavel II., Osservatore Romano 12. 1. 96

Ano, my se často díváme na Pannu Marii jako na královnu a ona je královnou proto, že je matkou Krále. Ale Pán Ježíš mi ne-řekl, "následuj mně v tom, že jsem Král," i když naneštěstí jsou mnozí, kteří ho chtějí následovat radši v jeho kralování, než v jeho služebnosti (srov. 1 Koř 4,8). On nám řekl: "Učte se ode mne v mé pokoře a v duchu služebnosti" (srov. Mt 11,29; Lk 22, 25-27; Jn 13,3-15). Pán Ježíš to řekl úplně jasně: "Nazýváte mne Mistrem a Pánem, a máte pravdu, skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat" (Jn 13, 13-14). Nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil. Ježíš se pokořoval, ponižoval se.

Co je to vlastně pokora? Mnozí si pokoru představují tak, že to znamená mít o sobě špatné mínění. Takže lidé říkají, "...já nic nedokážu, já jsem k ničemu, já nic před Pánem neznamenám, já jsem nic ve srovnání s druhými." Je toto pokora? Není pravda, že jsem před Bohem ničím. Neurážejme ho. Ježíš přišel a vykoupil mě svou krví a svou smrtí a to znamená, že jsem před ním a pro něj skutečně vzácný. Podívejte se na toho člověka, který sedí vedle vás. Znáte ho? Víte, kdo je ten člověk? Je to princ, je to princezna. A nepřeháníme tu, právě proto, že jsme syny a dcerami krále, že jsme dědici nebeského království. Takže vůbec není pravda, že bychom byli bezcenní. Pokora neznamená, že budu degradovat sám sebe. Pokora neznamená odmítání sebe samého, ale pokora je ochota sloužit.

Nemohu být Ježíšovým učedníkem, jestliže nesloužím. A Maria nemůže být učednicí Ježíšovou, pokud by nesloužila. Proto je Maria služebnicí. Je služebnicí, protože je pokorná a chce nám také umývat nohy. Maria je služebnicí, protože je Matkou církve. A matka je vždycky služebnicí. Podívejte se na roli matky v domě, většinou je to ona, kdo umývá nádobí, třeba i po svých velkých dětech, a je to většinou ona, kdo u klíží prádlo po svém manželovi nebo po svých synech, kteří jsou nedbalí. Ona je matkou, protože být matkou znamená být služebnicí. Maria je Matkou církve a proto mohu říci, že Maria je mou služebnicí.

Často se cítíme vysátí, vyprahlí v modlitbě, rozptýlení, často se cítíme být unavení a říkáme si: Ó můj Bože, lepší by bylo se vrátit zpátky. Často pociťujeme malomyslnost. V těch chvílích potřebujeme matku. Potřebujeme člověka, který nám řekne: Ale jen pojďdál, neboj se, pokračuj. To je chvíle, kdy mám volat k Panně Marii, aby byla se mnou. Volat ji, abych mohl být znovu naplněn Duchem Svatým.

Pamatujte na to, že kdykoliv se setkáváte s Marií, přijímáte nové vylití Ducha. Vzpomínáte, když Panna Maria přinesla svého Syna do chrámu? Co se stalo? Stalo se, že prorok Simeon, když viděl Pannu Marii, jak přináší Ježíše, byl naplněn Duchem. On, prorok, byl naplněn Duchem Božím a začal zpívat: "Nyní, Pane, můžeš propustit svého služebníka, neboť mé oči uviděly tvou spásu". A co se stalo s prorokyní, která žila v chrámu? Také ona byla naplněna Duchem, když viděla, jak Panna Maria přináší Ježíše. Co se stalo s Alžbětou, když se setkala s Marií? Byla naplněna Duchem svatým. A co se stalo s Janem Křtitelem, který byl v té době ještě v lůně své matky? Poskočil radostí, pohnul se radostí, neboťbyl naplněn Duchem Svatým (radost je ovoce Ducha). Takže kdekoliv se objeví Panna Maria, nejde nikdy sama. Kdekoliv se objeví Maria, tam nastává nové vylití Ducha svatého a my neustále potřebujeme skrze Panu Marii přijímat moc Ducha svatého. A proto ten, kdo žije ve společenství s Pannou Marií, kdo je prožívá, ten je člověkem naplněným Duchem.