Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Nemocné pomazávat a uzdravovat II.

21.06.2004, autor: Christoph Wrembek, kategorie: Uzdravení

1. Jedna mladá žena, Carol, dělala u jednoho kněze třicetidenní exercicie. Byla hluchá. Ten kněz cítil, že by se za ni měl modlit, aby zase slyšela. Ale co když se nic nestane? Na konci se jeho obava splnila: Nemluvil s ní ani o její hluchotě, ani se za ni nemodlil. Za rok mu Carol napsala, že se za ni přátelé modlili a ona že zase normálně slyší. Jak se máme modlit za uzdravení za předpokladu, že ten druhý chce a že je k tomu i správný čas?

2. Cílem exercicií a každého křesťanského života je, abychom poznali co nejinterněji Ježíše, abychom se s ním důvěrně seznámili a dovolili mu, aby utvářel náš život. Protože Carol měla zkušenost se svým uzdravením, dosáhla toho cíle lépe než exerciciemi. Když František Xaverský působil jako misionář na jihu Indie, nezačal velkými exerciciemi, ale naučil děti modlit se za uzdravení. Pak je poslal do vesnic, aby se modlily za své rodiče a příbuzné. Ti se uzdravili a chtěli o Spasiteli vědět víc a patřit mu. František dělal přesně to, co říká Ježíš i nám: "Jděte a kažte: Boží království je blízko. Uzdravujte nemocné..." (Mt 10,7; 9,35; Mk 6,12-13). Hlásání radostné zvěsti začíná radostnou zkušeností.

3. Kněze, který navštěvuje nemocného, aby ho mazal olejem a tím ho povzbudil, by měli podle možnosti doprovázet pomocníci, kteří poznali své duchovní povolání k této službě, aby svými dary pomáhali rozvíjet sílu této svátosti. Všichni musí být vzájemně zajedno, bez antipatie, plni víry, aby prostřednictvím jejich lásky našel nemocný důvěru otevřít se Bohu a lidem a nechal si obvázat své skutečné rány.

4. Úvodní obřad Pomazání nemocných nám připomíná dvě věci: Modlitba za uzdravení je právě tak všední záležitostí jako nemoc. Do svátosti vtahuje i modlitbu laiků. Papež Inocenc l. (418) nařídil, aby všichni křesťané používali posvěcený olej v každé nouzi členů svého domu. Jan Zlatoústý neměl často olej ve své lampě, protože si ho lidé brali k žehnání. Ještě Tridentský koncil dovoloval laikům ve Francii a v Itálii, aby udělovali pomazání nemocným. Přesto už v 8. století začali umírající mazat olejem kněží. Byly k tomu tři důvody: 1) Po období mučedníků vznikla teologie smírného utrpení s Kristem a nemoci jako výkupného utrpení. 2) Čím více se přenášelo pomazání nemocných na kněze, tím více se stávala zpověď podmínkou pomazání. Pro tvrdé pokání se ale zpověď, a tedy i pomazání odkládaly až na konec života. 3) Existovalo i zneužívání posvěceného oleje. Ale už Augustin musel zakusit, že pomazání nemocných, aby se uzdravili, nebylo dáno jen prvním staletím, nejen kněžím, ale celé církvi: zažil ve své církvi 70 uzdravení.

5. Když kněz všem přítomným slibuje pokoj, musí být při pomazání nemocných on a jeho průvodci bezpodmínečně v Božím pokoji! Pokoj znamená být ve shodě s Bohem a se sebou samým! Jestli ve mně někde sedí rozpolcenost, zloba, starosti nebo strach, neupřímnost a obavy, jsem jako špinavé okno: spíš než jasné světlo míru je vidět ušmudlané okno mého já!

6. Protože je svátost udělována člověkem, je i člověk součástí toho uzdravení, které chce Bůh darovat tomuto nemocnému. Proto je důležité, aby byl udělovatel sám proniknut zachraňující a milující Ježíšovou přítomností, aby tuto přítomnost mohl nemocný i všichni přítomní pocítit. Tak jako se každá svátost musí v každodenním životě prakticky naplnit, manželé jsou posvěceni k tomu, aby byli pro sebe navzájem svátostí Boží lásky, která uzdravuje, odpouští, těší a na tom se podílejí i jejich děti, musí se také tato svátost záchrany připravovat denním rozhovorem s nemocným a náležitou vhodnou péčí vést dál.

7. V tomto malém společenství víry má výzva kněze ke všem přítomným, aby se s ním modlili, větší sílu, než kdyby přišel sám. Tím se dále zdůrazní, že se nejedná o modlitbu před smrtí, ale o to, aby se nemocný povzbudil. Může se také ale stát, že tato modlitba "zasáhne" srdce lékařů, sester a příbuzných, zvláště, když nemocný přijal své utrpení od Krista jako naplnění svého života.

8. Kající obřad je příležitostí prosit za odpuštění pro mě a pro "nás všechny". V uzdravení nám nejčastěji brání to, že jsme neodpustili lidem nebo Bohu. Zatvrzujeme své srdce před milující Boží přítomností v každém člověku. Svatý Běda navrhuje, aby si vzájemně vyznávali hřích ti, kdo se modlí za nemocné, aby v sobě nekladli překážky proudění Boží lásky. Odpuštění obvykle začíná rozhodnutím neživit v sobě hněv proti někomu, nebo pocit viny proti sobě samému.

9. V kajícím obřadu by měl být i dostatek času na to, aby nemocný tyto blokády v sobě mohl odhalit a vzpomenout si, kdo ho nejvíce zranil a kdo tedy potřebuje odpuštění nejvíce, a k tomu poznání mu pomoci. Když mohu někomu odpustit, uzdraví to můj hněv a jeho telené symptomy. Tento akt vůle, který vychází z poznání a přijetí pravdy, mě otevře Boží lásce ke všem.

10. Právě v nemoci má smysl uzavřít všechny "nevyřízené práce" (Kúbler- Rossová): přerušené, nevyužité možnosti, úzkosti, trestání (když s někým dlouho nemluvím). Jde o to, přijmout se takový jaký jsem, ukázat před Bohem čestně své místo (Drewermann) a už se neskrývat před Bohem své spásy. Pocitů viny se zbavíme jen vyznáním před přáteli. (To se může přihodit i samotnému knězi v modlitbě za nemocného.) Vždyť člověk často obviňuje Boha nebo nenávidí jiného člověka a vlastně by měl tuto záležitost připsat k tíži Bohu, ale to se neodvažuje, protože ví, že k tomu není žádný důvod. Taková vnitřní rozervanost může přímo souviset s nemocí a pak mě může uzdravit jedině smíření. Proto se musí ten, kdo chce (!) povzbudit nemocného, velice citlivě nechat vést Bohem, aby mohl nemocnému pomoci poznat jeho opravdové rány ("zkrušené srdce" Ž 147, 3) a uzdravit ho. Někteří lidé vyzařují takovou důvěru, že jim můžeme říci všechno.

11. Jsou to třeba jen malé hříchy, které mě znepokojují, nebo strach a úzkost, hněv nebo vina: některé nemoci jsou přímým tělesným výrazem vnitřních bojů. Není k ničemu nahrazovat obavy ze ztráty zaměstnání vztekem na vládu, nesouhlas s přeložením spolknutím rozkazu nebo pocitem viny, že jsem selhal (což mě bude jen ochromovat): být upřímný a odpustit, jiným i sobě!

12. Nezřídka mě dělá nemocným i hřích někoho jiného: znečišťování ovzduší, nespravedlivá mzda, stres ve velkoměstě, sprosťáctví. Aby byla modlitba o uzdravení účinná v tomto případě, musíme pomáhat změnit, co se změnit dá, aby mohl člověk žít v jednotě se sebou jako Boží stvoření. Tak se dostává pomazání nemocných do životního prostoru člověka. K tomu potřebuje kněz pomocníky, aby z pomazání nemocných vyrostlo království Boží.

Překlad Hana Kabelková.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump