Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Sv. Jan od Kříže a charismata I.

12.12.2005, autor: Ralph Martin, kategorie: Dary Ducha svatého

Papež Jan Pavel II. ve svém apoštolském listu Novo millenio ineunte doporučoval, aby církev spatřovala učitele křesťanského života pro 21. století zvláště ve čtyřech světcích. Ralph Martin, který stál u počátků katolické charismatické obnovy, se v tomto článku věnuje spisům jednoho z těchto světců, Jana od Kříže, a ukazuje, kolik moudrého nám tento mystik může sdělit o užívání charismat.


Se svatým Janem od Kříže jsem se poprvé setkal během svého studia na univerzitě Notre Dame. Na můj život měl tehdy velký vliv kurz Cursillo, kterého jsem se účastnil krátce před absolvováním univerzity. Ze stavu velkého zmatení mě boží milost přivedla k velmi silnému setkání se skutečností vzkříšeného Pána a byl jsem naplněn obrovskou touhou, abych s ním byl jedno a mohl mu sloužit. Domnívám se, že jsem byl uveden jak do kontemplativního, tak do charismatického rozměru víry, aniž bych ovšem pro to, co se dělo, měl správné pojmy.


Věděl jsem, že Jan je „hluboký“, a rozhodl jsem se jej přečíst. Začal jsem s Výstupem na horu Karmel a přelouskal jsem snad sto stránek, než jsem se rozhodl, že je to na mne příliš „temné“ a negativní, a knihu jsem odložil. Teprve o dvacet let později jsem se účastnil kurzu o dějinách spirituality, který byl součástí studia teologie, a tehdy jsem četl Jana od Kříže znovu. Vzpomínám si, jak jsem seděl na letišti v Curychu a četl část z předepsané četby, Duchovní písně, a čekal na svůj let. A jak jsem četl, jako by byl můj život zaplaven osvícením. Všechno, co jsem kdy zakusil, v co jsem doufal, po čem jsem toužil a o čem snil jak v přirozeném, tak v nadpřirozeném životě, Jan vyjadřoval, a to tak jasně a hluboce, že to bralo dech. Nemohl jsem udržet víčka, téměř jsem nemohl mluvit, tak byl ten prožitek silný.


Tento zážitek mě přivedl k tomu, že jsem chtěl přečíst Jana od Kříže celého, a stejně tak i jiné mystiky – Terezii z Ávily, Terezii z Lisieux a Kateřinu Sienskou – a porozumět tomu, co jim Bůh svěřil. Obecně se má za to, že kontemplace a charismata si navzájem odporují a že Jan od Kříže odsuzuje užívání charismat. Není to pravda, nýbrž neporozumění tomu, co Jan říká. Jednou z největších Janových snah je ukázat, že cokoli menšího než Bůh sám může být ve skutečnosti překážkou růstu v duchovním životě, protože nás může odvádět z cesty k našemu skutečnému cíli, nebo nás na ní zpomalovat, cíli, jímž je sjednocení s Bohem a jehož konečným naplněním je blažené patření.


Nelpět na duchovních zkušenostech


Jedním z Janových nejdůležitějších příspěvků bylo, že ukázal, jak i ty nejduchovnější zážitky mohou zabraňovat sjednocení s Bohem, pokud je vyhledáváme nebo na nich lpíme. Jan vysvětluje, že nám Bůh tyto prožitky dává z různého důvodu, mezi jiným proto, že nás chce v naší lidské slabosti povzbudit. Důležité je však k těmto zkušenostech netíhnout, ale umožnit, aby v našem životě milost, jíž jsou tyto zážitky vnějším znamením, probudila hlubší víru, naději a lásku.


Na tomto místě musím zmínit, jaký je rozdíl mezi duchovními zážitky, kterých se nám dostává v rámci našeho vlastního duchovního růstu (útěchy v modlitbě, duchovní radosti, různé druhy vizí, slov, vytržení atd.), a duchovních zážitků, které zprostředkujeme druhým a jež slouží růstu církve a evangelizaci (slova poznání či moudrosti pro druhé, dar uzdravování, zázraky, prorocké slovo, modlitba v jazycích a jejich výklad, dar štědrosti, dar vedení, vyučování a kázání, atd.). Ačkoliv se tyto dvě oblasti mohou překrývat, rozdíl mezi nimi je významný.


Druhý druh duchovních prožitků se označuje jako „charismata“ neboli dary Nového zákona. V Novém zákoně nenalezneme úplný soupis všech takových charismat, několik seznamů těchto darů však má naznačovat, jak je bohaté a rozmanité dílo Ducha skrze křesťany ve prospěch druhých (srov. 1 Kor 12–14 a Řím 12,1–8).


Jan o těchto darech píše v 30. – 32. kapitole 3. knihy Výstupu na horu Karmel. Vysvětluje, jak naše vůle může přilnout k opravdovým dobrům způsobem, který znemožňuje další cestu ke sjednocení s Bohem. V těchto kapitolách se zabývá nadpřirozenými dary a jak je k nim možné přilnout (diskutuje pátý ze šesti druhů těchto dober). Ačkoli se chce soustředit na možná nebezpečí, předpokládá, že charismata jsou skutečná a užitečná a tomistickou terminologií je nazývá gratiae gratis datae (milosti zdarma dané). Přímo označuje charismata zmiňovaná v 1 Kor 12,9–12 za způsob činnosti Ducha, o níž hodlá hovořit: „jako jsou dary moudrosti a vědění, které dal Šalomounovi, a milosti, o nichž mluví svatý Pavel (1 Kor 12,9–10), totiž: víra, dar uzdravování, konání zázraků, proroctví, poznání a rozlišování duchů, vykládání slov a také dar jazyků“ (3V 30,1).


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump